Při návštěvě některých obřadních síní nebo kostelů si můžete všimnout smuteční knihy. Na první pohled jde o obyčejnou knihu, ve skutečnosti však představuje cenný dokument plný osobních vzpomínek a vzkazů.

Tradice smutečních knih se rozšířila zejména ve 20. století. Hosté pohřbu do nich zapisovali své jméno, kondolence nebo krátkou vzpomínku na zesnulého. Pro rodinu se tak kniha stala jedinečnou památkou, ke které se mohla vracet i dlouho po pohřbu.

Některé zápisy jsou velmi stručné, jiné obsahují osobní příběhy nebo poděkování za společně prožité chvíle. Právě díky nim vzniká obraz člověka, který by samotná data na náhrobku nikdy nedokázala zachytit.

Dnes se vedle klasických knih objevují i jejich elektronické podoby. Přesto mnoho rodin stále dává přednost ručně psaným vzkazům. Mají totiž zvláštní kouzlo – každý podpis a každé slovo nese osobní stopu člověka, který přišel vzdát poslední úctu.