Zapalování svíčky v okně po úmrtí patří mezi staré zvyky, které se u nás držely ještě v první polovině 20. století. Svíčka měla několik významů a byla tichým signálem okolí, že v domě někdo zemřel.

Plamen symbolizoval světlo na cestě zesnulého a zároveň naději, že duše nalezne klid. Pro kolemjdoucí byla svíčka výzvou k zastavení, krátké vzpomínce nebo modlitbě. V menších obcích tak lidé často věděli o úmrtí dříve, než se roznesla zpráva ústně.

Svíčka v okně měla i praktický rozměr — dům byl v době smutku vnímán jako prostor ticha a úcty. Dnes se s tímto zvykem setkáme už jen výjimečně, přesto zůstává silným symbolem lidské potřeby dát smrti důstojné a viditelné místo.