Jedním ze starých zvyků, který dnes už téměř vymizel, bylo zakrývání zrcadel v domě zesnulého. Tento rituál se dodržoval v mnoha evropských zemích a měl hned několik významů – duchovních i praktických.

Podle lidových představ mohlo zrcadlo zachytit duši zemřelého a zabránit jí v klidném odchodu. Zároveň panovala obava, že by se v odrazu mohl objevit někdo další, komu by hrozilo neštěstí. Zakrytí zrcadel proto sloužilo jako ochrana živých i zesnulého.

Důvod byl ale i velmi lidský. Zrcadla připomínala každodenní život, marnivost a běžný chod domácnosti — a ten se v době smutku na čas zastavil. Zakrytím zrcadel se dům symbolicky ponořil do ticha a rozjímání.

Dnes už se tento zvyk téměř nepraktikuje, přesto zůstává zajímavým svědectvím o tom, jak citlivě lidé dříve k okamžiku smrti přistupovali a jak důležitou roli hrály drobné symboly.