Dnes si zesnulé připomínáme fotografiemi nebo osobními předměty. V 19. století však byla rozšířena poněkud neobvyklá tradice – smuteční šperky.

Po úmrtí blízkého si lidé nechávali vyrábět prsteny, medailony nebo brože, které sloužily jako trvalá vzpomínka. Často obsahovaly iniciály zesnulého, datum úmrtí nebo drobný symbol, například kříž, holubici či pomněnku.

Nejzajímavější byly šperky, do nichž se vkládal pramínek vlasů zesnulého. Dnes to může působit nezvykle, tehdy však šlo o velmi osobní a citlivý způsob, jak si uchovat spojení s milovaným člověkem. Vlas byl považován za trvalou součást člověka, která nepodléhá zkáze tak rychle jako jiné materiály.

Vrchol popularity zažily smuteční šperky během viktoriánské éry. Nosily je ženy i muži a často se dědily z generace na generaci. Mnohé z nich jsou dnes cennými historickými artefakty, které vyprávějí příběhy lásky, ztráty a vzpomínek.

Přestože se tato tradice téměř vytratila, její myšlenka přetrvává dodnes – uchovat si blízkého člověka v srdci a mít něco, co jeho památku připomíná každý den.