Pohřební věnce mají dlouhou tradici, která sahá až do antiky. Už staří Řekové a Římané pokládali zemřelým věnce z květin, olivových nebo vavřínových ratolestí. Věnec symbolizoval věčnost – protože nemá začátek ani konec – a stal se tak přirozeným symbolem nekonečného koloběhu života a smrti.

Ve středověku se věnce kladly hlavně na hroby význačných osobností. Dnes jsou věnce běžnou součástí smuteční výzdoby, ať už na obřadech, nebo přímo na hřbitově. Věnovací stuhy pak nesou poslední slova rozloučení – často jednoduchá, ale hluboce dojemná.

Věnec tak není jen dekorací, ale tichým projevem úcty, vzpomínky a lásky.