Dnes je kremace běžnou součástí pohřebních služeb a urny známe v mnoha podobách – od jednoduchých nádob až po umělecké výrobky. Myšlenka uchovávání popela zesnulého je však mnohem starší než moderní krematoria.

Archeologové nacházejí nádoby určené k uložení lidských ostatků už v pravěkých kulturách. V různých částech Evropy se objevovaly keramické nádoby, do kterých byl po kremaci uložen popel a zbytky kostí. Některé byly zdobené, jiné měly zcela jednoduchý tvar.

Velký význam měla kremace také ve starověkém Římě. Popel zemřelých se ukládal do nádob, které mohly být umístěny v rodinných hrobkách nebo ve zvláštních pohřebních stavbách. Některé urny byly vyrobeny z kamene, jiné z keramiky či skla.

Zajímavé je, že urna nebyla vždy pouze praktickou nádobou. Její vzhled mohl vyjadřovat postavení, povolání nebo osobnost zemřelého. Některé nádoby zdobily reliéfy, nápisy nebo symboly spojené s rodinou a vírou.

Moderní urna na první pohled působí velmi odlišně, princip však zůstává podobný: jde o nádobu, která umožňuje uchovat ostatky člověka na místě, kde na něj mohou jeho blízcí vzpomínat.

Od jednoduchých hliněných nádob až po dnešní designové urny vede cesta dlouhá tisíce let. Potřeba uchovat památku na člověka však zůstává překvapivě stejná.