Pokud se projdete po starších hřbitovech, pravděpodobně si všimnete stromů s tmavě zeleným jehličím. Často jde o tis červený, který je už po staletí neodmyslitelně spojen s místy posledního odpočinku.

Důvodů je hned několik. Tis patří mezi nejdéle žijící evropské stromy a dokáže se dožít stovek, někdy i více než tisíce let. Díky své dlouhověkosti se stal symbolem věčnosti, trvalosti a nepřetržitého koloběhu života.

Další zajímavostí je, že tis zůstává zelený po celý rok. I uprostřed zimy působí živě, což lidé vnímali jako připomínku naděje a pokračování života navzdory smrti. Proto se často vysazoval nejen na hřbitovech, ale také v blízkosti kostelů.

Přestože jsou téměř všechny části tisu jedovaté, právě jeho výjimečná odolnost a dlouhověkost z něj udělaly jeden z nejvýznamnějších symbolů evropských hřbitovů. Dodnes vytváří klidnou atmosféru a připomíná, že vzpomínky na naše blízké přetrvávají stejně dlouho jako stromy, které jejich odpočinek po generace střeží.