Věnce patří k pohřebním obřadům dodnes, ale v minulosti měly ještě hlubší symboliku. Nejčastěji se vyráběly z jehličnatých větví, a to z jednoho prostého důvodu – jehličí zůstává zelené po celý rok.

Tato stálost symbolizovala věčný život a naději, která přesahuje smrt. Kruhový tvar věnce pak představoval nekonečno, tedy koloběh života bez začátku a konce.

Věnce se pokládaly na rakev, nesly se v průvodu nebo se umisťovaly na hrob. Často je vyráběli přímo lidé z okolí, což dodávalo celému rozloučení osobnější rozměr. Každý věnec tak byl nejen symbolem, ale i konkrétním gestem úcty a vzpomínky.

Dnes se věnce vyrábějí i z jiných materiálů a v různých stylech, ale jejich základní význam zůstává stejný – vyjádření úcty, vzpomínky a trvalosti.