Vkládání osobních předmětů k zesnulému je tradice stará tisíce let. Už ve starověkém Egyptě se k mumiím přikládaly šperky, amulety či předměty denního života, které měly zesnulému pomoci na jeho „poslední cestě“.
V Evropě se tento zvyk udržel ve více či méně proměněné podobě dodnes.

Dnes mají osobní předměty hlavně symbolický význam. Často jde o něco, co vystihovalo osobnost nebo záliby člověka — oblíbená fotografie, kniha, kapesník, růženec nebo drobnost, kterou nosil celý život. Pro rodinu je tento okamžik hluboce osobní a může být důležitou součástí rozloučení.

Tradice připomíná, že i v poslední chvíli chceme být blízko tomu, koho jsme měli rádi, a poskytnout mu něco, co mělo v jeho životě hodnotu.