V minulosti bylo běžné, že rodiny vedly takzvané „kroniky rozloučení“. Do těchto knih se zapisovala jména účastníků pohřbu, kondolenční dopisy, básně, fotografie a další vzpomínky na zesnulého. Tyto kroniky měly nejen pamětní, ale i duchovní význam – byly symbolem spojení mezi živými a těmi, kteří už odešli.

Dnes tuto tradici připomínají knihy kondolencí, do nichž mohou pozůstalí či přátelé napsat osobní vzkaz nebo vyjádření soustrasti. Stávají se cennou připomínkou, kterou rodiny často uchovávají po generace.