Obrat „odejít na věčnost“ je u nás hluboce zakořeněný a používá se jako citlivé označení úmrtí. Kořeny má v náboženských představách, kde smrt není koncem, ale přechodem do „věčného života“.
Tento výraz pomáhá lidem v těžkých chvílích mluvit o smrti jemněji a s respektem. Jazyk je totiž mocný nástroj – a právě slova, která používáme při loučení, mají velký vliv na to, jak ztrátu prožíváme.

U nás vnímáme důležitost každého detailu při rozloučení. Ctíme tradice, ale zároveň pomáháme najít osobní způsob, jak se důstojně rozloučit.