V mnoha kulturách, včetně naší, se rakev při pohřbu nese nohama napřed. Tento zvyk má kořeny ve starověkých tradicích a symbolice. Věří se, že tímto způsobem se duše zemřelého nemůže „ohlížet zpět“ a zůstávat mezi živými. Je to také výraz úcty – zemřelý tak „vidí“, kudy prochází, jako by šel svou poslední cestou po vlastních nohou.

I když dnes již mnoho tradic ustupuje moderním zvykům, tento úkon stále přežívá jako symbolický prvek posledního rozloučení.